Nastavování kochleárního implantátu

V této části si povíme co vlastně hledáme při nastavování kochleárních implantátů. Jak probíhá první nastavení. Co od prvního nastavení očekávat. Jaký je rozdíl mezi nastavováním dítěte a dospělého. Jak pomoci s přípravou dítěte na nastavení.

Při nastavování kochleárních implantátů dochází k hledání proudových úrovní, které vyvolají u daného jedince sluchový vjem. Je hledán práh slyšení, to znamená, kde člověk s implantátem začne vnímat nějaký zvuk a potom je hledána hodnota, kde je pro daného jedince zvuk hlasitý, ale ještě snesitelný a příjemný. Pro kvalitní nastavení je ale nutné hledat tyto hodnoty pro každou elektrodu zvlášť a v případě oboustranně implantovaných uživatelů i pro každé ucho zvlášť. To znamená, že není možné nastavit a ověřit pouze 1 elektrodu a podle ní pak nastavit celý implantát. Je vždy také nutné přihlédnout k možnostem daného jedince stran možné spolupráce. U dětí se snažíme vše ověřit formou hry. Při hledání prahu sluchu se snažíme dítě naučit, aby při skončení série zvuků nějak zareagovalo (vhodilo kostku, navléklo kroužek, pustilo kuličku apod.). Dospělý už samozřejmě dokáže lépe říct, zda něco slyší nebo ne a vše lépe popsat. Hlasité zvuky se snažíme od určitého věku kontrolovat na stupnici hlasitosti. Tedy, aby nám dítě ukázalo, zda je daný zvuk tichý, akorát (dobrý) nebo již nahlas (neznamená, že bolí). U starších pak stupnici rozšiřujeme o další mezistupně hlasitosti, abychom o vjemu daného uživatele věděli co nejvíce. Čím je uživatel starší, tím je nám většinou schopen sdělit o nastavení více informací. Pomocnou rukou nám může být tzv. měření odezvy sluchového nervu, které je možné provést u všech výrobců implantátů, liší se primárně názvem (Advanced Bionics – NRI, Cochlear – NRT, Medel – ART). Toto měření nám pomáhá v případech, kdy pacient není schopen spolupracovat nebo i u spolupracujícího pacienta může být využito pro další úpravu a kontrolu nastavení. Pro kontrolu nastavení můžeme v případě potřeby také využít různé audiologické testy. Každá metoda má něco do sebe a pomáhá nám dát dohromady celou skládačku tak, aby bylo nastavení pro daného jedince co nejlepší. Není vždy ale nutné využívat všechny metody zároveň. Technik metody využívá dle potřeby pro daného pacienta. Aby dítě co nejlépe při nastavování spolupracovalo, je vhodné, aby rodiče s dítětem nácvik doma trénovali. U malých dětí je vhodné, aby se hračky střídaly, čímž udržíme u dítěte déle pozornost. Trénink je vhodné zapojit vždy na podobný čas a pokud je možné, tak dopoledne, kdy je dítě čerstvé a více pozorné. Je vhodné odstranit zbytečné rušivé zdroje (pokud je vedle dítěte hromada jiných hraček nebo puštěná televize na pozadí apod., tak to moc soustředění nepomáhá) a pro tuto činnosti si třeba vyhradit specifické hračky. Do hry je také vhodné zapojit typ hraček, které má dítě rádo. Dospělý pak na samotné nastavení nic trénovat nemusí.

Při prvních nastaveních dochází k adaptaci nervové soustavy na elektrickou stimulaci. U většiny jedinců se tedy optimální nastavení v průběhu prvních týdnů až měsíců významně mění. Proto jsou termíny nastavování velice časté. Nezáleží na tom, zda se jedná o dítě nebo dospělého, adaptace je shodná. Ve většině případů chceme uživatele znovu vidět po týdnu, pak po týdnu nebo 14 dnech atd. Termíny prodlužujeme podle spolupráce a reakcí a postupu pacienta. Sluch je také vhodné rehabilitovat. To platí jak pro malé děti, tak i pro dospělé. Rychlost rehabilitace je hodně individuální a je nutné být trpělivý. Záleží mnohdy i na typu vady sluchu a době trvání vady sluchu a zda jedinec nosí na druhém uchu sluchadlo nebo ne. Jak rehabilitovat Vám bude většinou vysvětleno při nastavování nebo je pak rehabilitace vedena samotným logopedem.   

První nastavení probíhá většinou 4-6 týdnů po operaci. Postupujeme při něm rozdílně u dítěte a u dospělého. Nejdříve si popíšeme, jak vypadá první nastavení u prelingválně ohluchlého implantovaného dítěte. Naším cílem při prvním nastavení je u dítěte vyvolat sluchový vjem tak, aby začalo vnímat zvuky, ale zpočátku spíše tiše a jemně. Tento přístup umožňuje nervové soustavě a dítěti postupně se adaptovat na nový vjem, aniž by byl pro dítě nepříjemný nebo obtěžující. Při nastavení od dítěte většinou nevyžadujeme spolupráci. Potřebujeme, aby bylo dítě zabaveno a mohli jsme pomalu nastavení upravovat tak, abychom zaznamenali nějakou reakci. Reakce této skupiny dětí můžeme rozdělit do 3 skupin: 1) Je jasně vidět, že slyší (není tak časté). 2) Je vidět, že se něco děje a dítě se chová trochu jinak, ale nejsme si plně jisti. 3) Dítě nedává nic najevo. Všechny tyto 3 možnosti mohou nastat a nemusí nic znamenat, buďte proto prosím trpěliví. První nastavení je důležitý okamžik, pokud je z rodičů ale cítit velká nervozita, cítí ji i dítě a je neklidné. Při nastavení se snažíme pomalu přidávat a sledovat dítě, zda zpozorní nebo nějak změní svoji činnost. V určité fázi můžeme tuto činnost přerušit a počkat do dalšího nastavení, nechat dítě si zvykat na elektrickou stimulaci, i to je důležité. Některé děti mohou mít i podprahový vjem, nemusí tedy potom doma dávat reakce na zvuky najevo. Nejdůležitější je stimulaci nepřehnat, postupně můžeme přidávat stále, ale přehnat nastavení není vhodné, mohlo by dojít k odrazení dítěte procesor nosit. Po prvním nastavení je pak dobré se snažit doma dítě lehce sledovat, zda na něco reaguje, ale u některých dětí můžete zaznamenat pouze strnutí pohledu a nic víc. Proto nebuďte zklamaní, když nic zjevného nevidíte. Při prvním nastavení byste měli být instruováni, jak s procesorem zacházet a co a jak dělat.

U dospělého a ohluchlého dítěte je situace jiná. Člověk je zvyklý na nějaké vjemy a dá se s ním většinou již na činnosti domluvit. Většinou proto chceme vědět, kde začíná jedinec vnímat nějaký zvuk, většinou se jedná o přerušovanou sekvenci zvuků. Poté se snažíme najít místa, kde je zvuk ještě příjemný. Po aktivaci se snažíme nastavení upravit tak, aby uživateli nebylo nijak nepříjemné a postupně si na zvuky zvykal (proto musíme optimální nastavení někdy i „pokazit“). Vjem může být opět velice různě přijat, pro někoho může být relativně dobrý a může i rozumět řeči (spíše výjímečné), pro někoho může být vjem divný až nepříjemný, uživatel může vše vnímat třeba jenom jako pískání a nastavení tedy potřebujeme hodně upravit, tak aby nevadilo, nijak nerušilo a uživatel si postupně zvykal. To, co vlastně vnímá jako pískání může být zvuk, ale hlava ho neumí zatím správně přiřadit. Rozumění může přijít velice rychle, ale u někoho až po několika měsících. Proto je opět potřeba být trpělivý a snažit se postupně rehabilitovat dle možností. Rehabilitace sluchu potom může pomoc s rychlostí nástupu rozumění. Pro řadu dospělých je také vhodné docházet na logopedii – ne z důvodu výslovnosti, ale z důvodu trénování poslechu a návrhu vhodných cvičení poslechu v domácím prostředí.

Při doimplantování druhého ucha bývá zvykání si na slyšení rychlejší, ale adaptace při nastavování je stejná.