Problematika KI mě zajímá

Kochleární implantát je elektronickou smyslovou kompenzační pomůckou, která nahrazuje funkci vnitřního ucha, respektive funkci poškozených nebo chybějících vláskových buněk ve vnitřnímu uchu. Místo těchto nefunkčních vláskových buněk jsou do cochley (hlemýždě ve vnitřním uchu) zavedeny elektrody, jimiž prochází vysílané elektrické impulzy stimulující vlákna sluchového nervu. Tuto stimulací dochází k vytváření vzruchů, které jsou sluchovým nervem odesílány pomocí sluchových drah do mozku.

Kochleární implantace je vhodná u osob s prelingvální, postlingvální, oboustrannou i jednostrannou ztrátou sluchu percepčního typu. Sluchová ztráta osob vhodných pro kochleární implantací musí být vyšší než 75 dB a ani intenzivní rehabilitační péče nepřináší po určitou dobu (zpravidla půl roku) dostatečný efekt.

Části KI

Kochleární implantát se skládá ze dvou základních částí – vnitřní a vnější.

Vnější část je viditelná a umístěna za uchem. Slouží k zachycení zvuků z okolí, jeho následnému zpracování a odeslání do vnitřní části kochleárního implantátu. Skládá se z mikrofonu, zvukového procesoru a vysílací cívky.

Vnitřní část je voperována do kosti skalní, ve které se nachází přijímač, ze kterého vychází svazek elektrod operativně zavedených do hlemýždě tak, aby se nalézaly co nejblíže k zakončení vláken sluchového nervu.

Kritéria pro výběr kandidátů

Kandidáty na kochleární implantaci jsou obvykle doporučováni foniatrem nebo ORL lékařem po předešlých komplexních vyšetřeních.

Každý kandidát je komplexně posuzován dle několika základních hledisek:

Sluch – sluchová ztráta vyšší než 75 dB, kdy zbytky sluchu jsou prakticky či zcela nevyužitelné a kdy ani intenzivní rehabilitace se sluchadly neumožňuje rozvoj sluchové percepce a řeči
Věk – kochleární implantaci je možné indikovat v kterémkoli věku, u dětí v ideální případě od cca půl roku do 4 let, nejpozději do 6 let.
Schopnosti a vlastnosti kandidáta – zhodnocení celkového zdravotního a duševního stavu, nadání pro řeč, komunikační tendence a další vlastnosti, které jsou vhodným předpokladem pro efektivní využívání kochleárního implantátu
Způsoby rehabilitace před KI – podmínkou je celodenní užívání výkonných sluchadel, pravidelná a systematická sluchová a řečová rehabilitace
Výsledky speciálních vyšetření – nutné vyloučení poškození sluchového nervu, abnormality hlemýždě, případně chronického zánětu středouší
Zajištění následné kvalitní pooperační péče

U dospělých jedinců je pro případnou kochleární implantaci nutná oboustranná percepční ztráta sluchu nad 75 dB, jedinec musí být vhodně namotivován a hluchota nesmí být delší než 20 let, v případě náhlého ohluchnutí dochází k implantaci co nejdříve po stanovení diagnózy. U dospělých jedinců je zpravidla indikována pouze jednostranná kochleární implantace, oboustranná dle dohody s odborníky a zdravotními pojišťovnami.

Oboustranná KI a její podmínky indikace

V současné době je oboustranná kochleární implantace preferována především z důvodu oboustranného přijímání akustického signálu a jeho následnému centrálnímu zpracování. Oboustranná kochleární implantace přináší oproti jednostranné řadu výhod, a to například:

vhodnější podmínky pro řečový rozvoj
komplexnější sluchový vjem
lepší rozumění v hlučnějším prostředí
rychlejší učení a přijímání informací
rychlejší reakce na varovné zvuky a signály
lepší orientaci v prostoru, lokalizaci zvuků a určování zdrojů zvuků
směrové slyšení

Předimplantační diagnostika

V rámci předimplantační diagnostiky je nutné komplexní vyšetření stavu pacienta na základě spolupráce odborníků (foniatr, audiolog, logoped, psycholog, klinický inženýr, …).

Vyšetření před kochleární implantací se rozděluje do několika základních částí. Zahrnuje část foniatrickou, kdy dochází k podrobnému vyšetření sluchu a zhodnocení přínosu sluchadel. Tato vyšetření zahrnují objektivní i subjektivní zkoušky sluchu, pomocí kterých je následně možné rozhodnout o vhodnosti kochleární implantace. Následuje vyšetření psychologické, při kterém je posuzován předpoklad plného využití kochleárního implantátu. V neposlední řadě se jedná o vyšetření logopedické, které se zaměřuje na schopnosti a dovednosti pro následný rozvoj verbální komunikace.

Pokud daný pacient splňuje tato kritéria, je zařazen do databáze uchazečů a následuje krátkodobá hospitalizace, během které jsou provedena další nezbytná vyšetření, a to vyšetření na ORL, neurologické vyšetření, nebo například vyšetření vestibulární.

Rehabilitace po KI

U jedinců postlingválně ohluchlých, tedy u těch, u kterých předpokládáme již nějaké zkušenosti s verbální komunikací, je proces rehabilitace zpravidla kratší než u osob prelingválně ohluchlých. Proces rehabilitace v sobě zahrnuje sluchovou a řečovou výchovu a v neposlední řadě také nácvik odezírání.

Na procesu rehabilitace se podílí řada faktorů a nelze navrhnout jediný univerzální rehabilitační program pro všech klienty. Každý jedinec má svoje specifické potřeby a schopnosti s ohledem na jazykové nadání, schopnost soustředění, paměť, inteligenci, schopnost odezírání. Úspěšnost rehabilitace také závisí na předešlých zkušenostech se zvukovými vjemy, nebo například dodržováním pravidel pro úspěšnou rehabilitaci. Mezi tyto pravidla lze zařadit například celodenní užívání kochleárních implantátů, optimální nastavení zvukových procesorů, vystavování se zvukovým podnětům, pravidelná a aktivní spolupráce s logopedy.